Konečně je léto pomalu pryč a s ním i svatební sezóna, která mě zaměstnala natolik, že jsem si vůbec nenašla čas na tento knihařský blog. Ačkoliv jsem přemýšlela nad některými tématy, o kterých by se dalo psát, tak únava udělala své a mě se prostě nechtělo. Ale je podzim a když prší, tak se nedá nic moc dělat venku a to je ten pravý čas na to se vrátit sem.
Děštivý podzim blogům přeje.
Statisticky neověřeno.
Přestěhovala jsem se do nových prostor a stěhovat knihařské stroje, nábytek a papíry bylo prostě strašné. Podrobněji jsem to popsala v předchozím článku Velké stěhování.
Chtěla jsem být co nejdříve zpět ve hře a využít toho, že letos bylo hitem mít fotoalbum ve svatebním fotokoutku přímo na svatbě. Dílnu jsem měla jakž takž zařízenou, ale zbytek kancelářských věcí jsem jen někam naházela do skříní a šuplíků a la „že to uklidím později“.
A pak to začalo – velká výrobní štafeta, ze které jsem byla nadšená, i když toho bylo někdy až až. Únava, bolesti zad, rukou… ale na druhé straně spokojení zákazníci, pěkná zpětná vazba a smysluplná práce, která spojuje fakt všechno, co mě baví. Moc jsem nestíhala a byla pozadu za vymyšlenými plány, které vždycky přerušily spěchající zakázky. I tak ale bude potřeba hodně věcí udělat jinak, aby to příští rok bylo o něco snadnější. Připravit se. Možná některé věci přestat dělat a zaměřit se zase na jiné.
V sprnu jsem si užila ty pravé Prázdniny, i když jen na pár dnů. Chození do lesa, hledání hřibů, táborák a večerní hvězdy, borůvky, slunění se na terase s atlasem bylinek a vaření bramboračky, když pršelo. Takové to české léto, které jsem zažívala na prázdninách u babičky. Bylo fajn si udělat takové volno a nabrat síly.
Objevila jsem v antikvaritátu krásný starý Atlas rostlin. Inspirovalo mě to ke sběru bylinek a rostlin s tím, že si udělám herbář. Propracovaný s ražbou, šitým kapitálkem a krásným potahem. Nejspíš mi to zase bude trvat večnost, tak to budu muset prostě zařadit do výrobního plánu jako zakázku, protože když to budu odsouvat, tak se na to nedostane řada nikdy. Po večerech a víkendech to moc nejde, protože doma (zatím) nemám vlastně žádný kreativní koutek, kde bych mohla pracovat, aniž by mi to neničila kočka. Ale chtěla bych to rozpracovat do několika částí a postupně přidat na blog.
Musím říct, že vlivem Instagramu jsou i blogeři dost líní něco sepsat a najít si čas na blog. A tak blogy chřadnou a umírají. Jakoby to do nás vtlouklo, že obsah by bylo fajn mít hotový do pár minut a ostatní se zdá už příliš takové náročné. Proletět příspěvky místo čtení knihy. Udělat „storíčko“ (bleh) místo souvislého videa nebo článku na blog. Napsat na blog místo do deníku anebo rovnou do knihy. Prostě je snadné vždy zvolit cestu menšího odporu.
Není to úplně špatně, jen to tak je. 🙂
A jinak ano, na Instagramu jsem docela činná, tak se stavte.
Začala jsem se fotit
„v dobrém i zlém“
Jednak abych zpětně viděla, jaké to bylo asi doopravdy a zakonzervovala si trochu ten proces. A také abych se trochu odklonila od instagramové zdánlivé dokonalosti. Když se podívám na tuto kompilaci, tak mi to přijde docela věrné. Radost i únava. Úspěšné řezání s řezačkou. Dokončení projektu. Bolavá záda a karpální tunely. Přemýšlení, jak co udělat a co nedělat. One woman show. Zatím jsem na to sama, ale doufám, že v budoucnu přibudou nějaké pomocné ruce do výroby i administrativy a posune se to zase dál.
Knihařka 